Klášter byl založen roku 719 a byl na začátku centrem alemanské šlechty jako protipól k mocným franckým Karlovcům. Po vyhnání opata Ottmara a převzetí pravidel benediktínského řádu se opatství stalo oporou císařství a získalo založením písařské školy a klášterní knihovny značný duchovní vliv.
Ve zmatcích Švýcarské války a reformace se klášteru podařila výstavba uzavřeného státního území. Až do jeho zrušení v roce 1798 sehrál knížecí klášter dvojitou roli: na jedné straně byl součásti Německé říše, na druhé straně blízký Švýcarské konfederaci. V polovině 18. století následovala nová barokní výstavba kláštera, který dnes patří ke světovému dědictví UNESCO a jehož knihovna patří k nejkrásnějším na světě.